Nekorektní průběhy studia politických prominentů, diplomy udílené za neexistující nebo vážné pochyby budící práce. Nedostatečně obsazované komise pro státní zkoušky nebo pochybný systém přijímání ke studiu. To vše jsou selhání, která právem budí pozornost veřejnosti i médií.
Univerzitní vysoké školy by měly být špičkovými institucemi představující svými učiteli i studenty intelektuální elitu národa.
Tři měsíce se z tohoto prostředí objevují zprávy, které se zdají být neuvěřitelným vrcholem celé aféry Fakulty právnické ZČU v Plzni, jen aby byly vzápětí přebity něčím ještě horším:
Akademické svobody se ocitly v ohrožení. Plzeňská kauza přišla ve chvíli, kdy se ministerstvo školství snaží resuscitovat Bílou knihu a s ní související reformu terciárního vzdělávání.
Ta je založena na zmenšení role samosprávy akademických senátů. Na zavedení manažerských způsobů řízení vysokých škol. Na výraznějším podřízení škol vnějšímu vlivu politicko-ekonomických správních rad.
Univerzitní vysoké školy by měly být špičkovými institucemi představující svými učiteli i studenty intelektuální elitu národa.
Tři měsíce se z tohoto prostředí objevují zprávy, které se zdají být neuvěřitelným vrcholem celé aféry Fakulty právnické ZČU v Plzni, jen aby byly vzápětí přebity něčím ještě horším:
Akademické svobody se ocitly v ohrožení. Plzeňská kauza přišla ve chvíli, kdy se ministerstvo školství snaží resuscitovat Bílou knihu a s ní související reformu terciárního vzdělávání.
Ta je založena na zmenšení role samosprávy akademických senátů. Na zavedení manažerských způsobů řízení vysokých škol. Na výraznějším podřízení škol vnějšímu vlivu politicko-ekonomických správních rad.
» Více
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, který paní Soile Lautsiové z italského Albano Terme přiznal kompenzaci ve výši pět tisic euro za to, že její dvě děti nemohly být ve škole vyučovány ve třídě bez symbolu kříže, vzbudil pohoršené reakce mezi populisty nejrůznějšího střihu. Kauza, ve které se matka dvou 11 a 13letých dětí domáhala toho, aby mohly být vyučovány ve třídě, v níž by nebyly symboly odporující principům sekuliarismu, ve kterých chtěla své děti vychovávat, se nejnověji stala symbolem démonického tažení levicově liberální Evropy proti tradičním hodnotám.
Do absurdní polohy tento styl uvažování převádí ve svém blogu „Kříž soudci ukřižovaný“ Zdeněk Koudelka, který dává rozsudek Evropského soudu pro lidská práva dokonce do spojitosti s Lisabonskou smlouvou a přidáváním lidskoprávního rozměru k Evropské unii skrz její naším prezidentem nemilované listiny práv.
Skutečnost je ovšem taková, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl na základě členství Itálie v Radě Evropy a jejího přistoupení k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde se Itálie nezávisle na svém členství v Evropské unii zavázala garantovat jistá práva svým obyvatelům. Tato individuální práva nezávisí na EU a nejsou důsledkem našimi národovci démonizované Lisabonské smlouvy.
Do absurdní polohy tento styl uvažování převádí ve svém blogu „Kříž soudci ukřižovaný“ Zdeněk Koudelka, který dává rozsudek Evropského soudu pro lidská práva dokonce do spojitosti s Lisabonskou smlouvou a přidáváním lidskoprávního rozměru k Evropské unii skrz její naším prezidentem nemilované listiny práv.
Skutečnost je ovšem taková, že Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl na základě členství Itálie v Radě Evropy a jejího přistoupení k evropské Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, kde se Itálie nezávisle na svém členství v Evropské unii zavázala garantovat jistá práva svým obyvatelům. Tato individuální práva nezávisí na EU a nejsou důsledkem našimi národovci démonizované Lisabonské smlouvy.
» Více
Předsedkyně Akreditační komise v závěru svého blogu obhajujícího mírný postup Akreditační komise k plzeňské Právnické fakultě fakticky přejímá tezi proponentů reformy ve stylu Bílé knihy o selhání samosprávných mechnismů v plzeňsko-karlovarské kauze. Podobné závěry obsahuje zpráva MŠMT, kterou ministerstvo předkládalo Poslanecké sněmovně i Radě vysokých škol. Soudím, že tyto výpady proti akademickým senátům nejsou namístě, selhání lze vidět v prvé řadě na straně vedení Západočeské univerzity a ministerstva, kteří měli ve svých rukou dostatečné nástroje pro provedení kontrol i konkrétní možnosti zásahu.
Stížnosti na to, že snad současný právní stav „brání Akreditační komisi, respektive ministerstvu, rychle a efektivně zasáhnout v závažných situacích,“ jsou poněkud absurdní. Ministerstvo i akreditační komise možnosti zásahu včetně zrušení akreditace mají. Nemají možnost zasahovat dovnitř autonomních veřejných institucí, což je ale zcela vpořádku. Nemůže být úkolem dozorujících státních orgánů vodit za ruku činovníky univerzit nebo jejich fakult, radit jim, jak obsazovat komise, co mají dělat v evidenci studia, navštěvovat před volbou děkanů fakulty a hrozit akademickým senátům sankcemi, pokud nebude preferovaný politik zvolen děkanem, vodit management škol nebo fakult za ruku (nebo zneužívat osobní data, která má ministerstvo k dispozici v matrice studentů k účelům jiným, než zákonem předpokládaným, což se také děje).
Stížnosti na to, že snad současný právní stav „brání Akreditační komisi, respektive ministerstvu, rychle a efektivně zasáhnout v závažných situacích,“ jsou poněkud absurdní. Ministerstvo i akreditační komise možnosti zásahu včetně zrušení akreditace mají. Nemají možnost zasahovat dovnitř autonomních veřejných institucí, což je ale zcela vpořádku. Nemůže být úkolem dozorujících státních orgánů vodit za ruku činovníky univerzit nebo jejich fakult, radit jim, jak obsazovat komise, co mají dělat v evidenci studia, navštěvovat před volbou děkanů fakulty a hrozit akademickým senátům sankcemi, pokud nebude preferovaný politik zvolen děkanem, vodit management škol nebo fakult za ruku (nebo zneužívat osobní data, která má ministerstvo k dispozici v matrice studentů k účelům jiným, než zákonem předpokládaným, což se také děje).
» Více
Rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení rádobyústavního zákona bylo očekávané, logické a lze je jen vítat. Ústavní krizi, ve které by poslanci s asistencí prezidenta obcházeli Ústavu, toto rozhodnutí zastavilo. Politickou krizi, do které se poslanci i parlament jako celek dostal jednak svou neschopností politicky jednat v mantinelech Ústavy a zákonů české republiky, stejně jako pocitem absolutní nadřazenosti politiků nad zákony nejen ve smyslu moci prosadit do nich cokoli, ale pak je jednotlivě i jako shromáždění bez větších skrupulí porušovat nebo obcházet, si musí vyřešit politici. Nic nebrání kterémukoli z nich složit mandát, pokud na svou práci nestačí (namísto toho jsou schopni přijít s výmluvou na střevní potíže tak trochu ve stylu dítěte, které si nezvládlo udělat domácí úkol).
Předčasné volby nejsou veřejným zájmem. Jsou pouze zájmem politiků, kteří v nich vidí příležitost se dostat k moci. Nelegitimují je ani ohledy na probíhající hospodářskou krizi. Pokud mají poslanci starost o kvalitu státního rozpočtu na příští rok, měli by vzít vážně Janotův návrh a jednat o něm (a volby udělat až v řádném termínu příští rok). Situaci nezlepší zkracování lhůt pro projednávání jiného rozpočtu, který zatím nikdo jako alternativu k rozpočtu Janotovu nepředložil. K rozpočtu předkládanému ministrem, který se na ministerské křeslo dostal jaksi „z nouze,“ může mít leckdo politické výhrady, je ale přinejmenším sestavován ministrem, který limity jeho sestavení dobře zná a na rozdíl od mnohých politiků aspoň umí počítat. Výhrady politické by ostatně měly být formulovány především během projednávání státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně. Předčasné volby a zkrácení lhůt pro projednání rozpočtu kvalitě neprospějí a předvolební hesla, kterými jsou bombardováni voliči, za diskusi o státním rozpočtu považovat nemůžeme.
Předčasné volby nejsou veřejným zájmem. Jsou pouze zájmem politiků, kteří v nich vidí příležitost se dostat k moci. Nelegitimují je ani ohledy na probíhající hospodářskou krizi. Pokud mají poslanci starost o kvalitu státního rozpočtu na příští rok, měli by vzít vážně Janotův návrh a jednat o něm (a volby udělat až v řádném termínu příští rok). Situaci nezlepší zkracování lhůt pro projednávání jiného rozpočtu, který zatím nikdo jako alternativu k rozpočtu Janotovu nepředložil. K rozpočtu předkládanému ministrem, který se na ministerské křeslo dostal jaksi „z nouze,“ může mít leckdo politické výhrady, je ale přinejmenším sestavován ministrem, který limity jeho sestavení dobře zná a na rozdíl od mnohých politiků aspoň umí počítat. Výhrady politické by ostatně měly být formulovány především během projednávání státního rozpočtu v Poslanecké sněmovně. Předčasné volby a zkrácení lhůt pro projednání rozpočtu kvalitě neprospějí a předvolební hesla, kterými jsou bombardováni voliči, za diskusi o státním rozpočtu považovat nemůžeme.
» Více
Na skutečnost, že je jednorázová změna Ústavy a účelové zkrácení volebního období s vysokou pravděpodobností zákon Ústavě odporující a fakticky zákon „ústavní“ pouze podle jména, nikoli svým obsahem, upozorňovali mnozí již v době, kdy byl přijímán. Odklad vykonatelnosti je důsledkem svévole zákonodárců, nikoli svévolí Ústavního soudu.
Vydělat na odkladu mohou především občané. Co jiného by mohlo zákonodárcům výrazněji připomenout, že v právním státě panuje především vláda zákona, nikoli jejich vlastní svévole? Zákonodárci jsou v postavení jednoho z vrcholů trojúhelníku mocí zákonodárné, výkonné a soudní. Je zřetelné, že si mnozí - dobře je to vidět na vyjádření předsedů politických stran bez ohledu na to, že fakticky nejsou ani sami, ani v dohodě s jinými sestavit vládu - myslí, že jim demokratické zřízení faktem zvolení dává moc, která kdysi náležela absolutistickým monarchům nebo diktátorům. Fakt, že se mezi vrcholnými ústavními institucemi našla jedna, která měří bez ohledu na skupinové zájmy i bez ohledu na to, že v pozici toho, kdo vykřikl „císař je nahý,“ není nevinné dítě, ale poslanec těsně před důchodem, který obecně dobré pověsti nepožívá, je povzbudivá.
Vydělat na odkladu mohou především občané. Co jiného by mohlo zákonodárcům výrazněji připomenout, že v právním státě panuje především vláda zákona, nikoli jejich vlastní svévole? Zákonodárci jsou v postavení jednoho z vrcholů trojúhelníku mocí zákonodárné, výkonné a soudní. Je zřetelné, že si mnozí - dobře je to vidět na vyjádření předsedů politických stran bez ohledu na to, že fakticky nejsou ani sami, ani v dohodě s jinými sestavit vládu - myslí, že jim demokratické zřízení faktem zvolení dává moc, která kdysi náležela absolutistickým monarchům nebo diktátorům. Fakt, že se mezi vrcholnými ústavními institucemi našla jedna, která měří bez ohledu na skupinové zájmy i bez ohledu na to, že v pozici toho, kdo vykřikl „císař je nahý,“ není nevinné dítě, ale poslanec těsně před důchodem, který obecně dobré pověsti nepožívá, je povzbudivá.
» Více
14.08: Problematická socha pro Brno
Podpora města Brna úsilí o odhalení sochy Edvarda Beneše nese rysy trapnosti. Mnoho z velkých témat posledních dvaceti let se nese ve znamení nápravy nebo alespoň bolestivého vyrovnávání se s dědictvím, které nám E. Beneš svými činy na sklonku života odkázal – Košický vládní program, znárodnění, dekrety a posléze i předání výkonné moci ve státě do rukou komunistů.
Bez ohledu na práci, kterou pro samostatné Československo jako spolupracovník Masarykův učinil, je problematické mu dnes stavět pomníky. Jeho objetí se Stalinem předznamenalo mizérii, kterou většina našich obyvatel musela procházet podstatnou částí svého života.
Nic na tom nemění ani Benešovo pozdní procitnutí, kdy čtrnáct dní před svou smrtí poslal do exilu své bezmocné: „Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Stalin chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“
Bez ohledu na práci, kterou pro samostatné Československo jako spolupracovník Masarykův učinil, je problematické mu dnes stavět pomníky. Jeho objetí se Stalinem předznamenalo mizérii, kterou většina našich obyvatel musela procházet podstatnou částí svého života.
Nic na tom nemění ani Benešovo pozdní procitnutí, kdy čtrnáct dní před svou smrtí poslal do exilu své bezmocné: „Lžou všichni bez výjimky, to je společný rys všech komunistů, zejména ruských. Mou největší chybou bylo, že jsem do poslední chvíle odmítal věřit, že mne Stalin chladnokrevně a cynicky obelhal, jak v roce 1935, tak později, a že jeho ujišťování mně i Masarykovi bylo úmyslným a cílevědomým podvodem.“
» Více
Rozpočet na výzkum a vývoj, jak ho na příští rok připravuje vláda premiéra Fischera, počítá s výrazným škrtem pro Akademii věd, který se má v dalších letech prohloubit tak, že tuto instituci zlikviduje. Vláda startuje proces, který bezprostředně ohrozí základní výzkum. Ohrožení veřejných výzkumných institucí fungujících pod hlavičkou Akademie věd je prvním krokem na cestě, která se ubírá směrem k výraznějšímu použití peněz pro výzkum a vývoj tak, aby pod hlavičkou aplikovaného výzkumu a inovací posílily rozpočty privátních firem.
O malé efektivitě programů aplikovaného výzkumu vláda dobře ví. Jen letos dostala konkrétní v podkladové zprávě k usnesení vlády ČR č. 381 ze 30. 3. 2009 o souhrnném vyhodnocení programů výzkumu a vývoje ukončených v roce 2007. Tam se konstatuje, že na 12 projektů aplikovaného výzkumu řešených v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu připadly pouze čtyři vykázané výsledky. Dvě třetiny projektů aplikovaného výzkumu sice spotřebovaly státní prostředky, ale nevykázaly jako výsledek nic. Jsou podobné výsledky tím pravým dobrozdáním pro současné záměry, kam přesouvat finance z veřejných institucí?
O malé efektivitě programů aplikovaného výzkumu vláda dobře ví. Jen letos dostala konkrétní v podkladové zprávě k usnesení vlády ČR č. 381 ze 30. 3. 2009 o souhrnném vyhodnocení programů výzkumu a vývoje ukončených v roce 2007. Tam se konstatuje, že na 12 projektů aplikovaného výzkumu řešených v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu připadly pouze čtyři vykázané výsledky. Dvě třetiny projektů aplikovaného výzkumu sice spotřebovaly státní prostředky, ale nevykázaly jako výsledek nic. Jsou podobné výsledky tím pravým dobrozdáním pro současné záměry, kam přesouvat finance z veřejných institucí?
» Více
Líbivě znějí hesla o potřebě přesunu financí z „akademického“ výzkumu bez krátkodobé návratnosti, do výzkumu aplikovaného s přímým dopadem do možností firem přicházet s inovovanými výrobky nebo službami.
Takový předpoklad však je chybný a zavádějící. Důvodem je určující role základního výzkumu ve vytváření nových poznatků.
Takový předpoklad však je chybný a zavádějící. Důvodem je určující role základního výzkumu ve vytváření nových poznatků.
» Více
Premiér Fischer se v polemice s protesty Akademie věd ČR (Vědu "nevraždíme", není tu jen akademie, Právo 23. 7.) pouští na tenký led, pokud chce současně obhajovat, že není politik a že uvažuje spíše jako člen vědecké komunity.
Číselná srovnání, která o hodnocení výsledků vědecké práce Akademie věd uvádí, se totiž opírají o odborně neobhajitelné zpracování dat. Mechanické užití citační analýzy podrobila důkladné a z odborného hlediska zcela zdrcující kritice zpráva trojice mezinárodních organizací, Mezinárodní unie matematiků (IMU), Institutu matematické statistiky (IMS) a Mezinárodní rady pro průmyslovou a aplikovanou matematiku (ICIAM).
Premiér snad může mít pravdu v tom, že změnit rozpočet příštího roku ve vymezeném čase do voleb není možné, i když je podivné, že mu nevadí ani způsob, kterým byl na jednání Rady vlády pro výzkum a vývoj (RVV) dne 12. června v hlasování na popud Martina Jahna odmítnut kompromisní návrh, který před tím s předsedou akademie věd Drahošem dojednal. Neobhájí však užití chybných statistických a naukoměřičských metod, nechce-li setrvat na stanovisku, že jako statistik počítá správně, ale nijak mu nevadí, že dostal od politiků stanoveno, že se pro tyto účely 2+2 nerovná čtyřem, ale podle potřeby třem nebo pěti.
Číselná srovnání, která o hodnocení výsledků vědecké práce Akademie věd uvádí, se totiž opírají o odborně neobhajitelné zpracování dat. Mechanické užití citační analýzy podrobila důkladné a z odborného hlediska zcela zdrcující kritice zpráva trojice mezinárodních organizací, Mezinárodní unie matematiků (IMU), Institutu matematické statistiky (IMS) a Mezinárodní rady pro průmyslovou a aplikovanou matematiku (ICIAM).
Premiér snad může mít pravdu v tom, že změnit rozpočet příštího roku ve vymezeném čase do voleb není možné, i když je podivné, že mu nevadí ani způsob, kterým byl na jednání Rady vlády pro výzkum a vývoj (RVV) dne 12. června v hlasování na popud Martina Jahna odmítnut kompromisní návrh, který před tím s předsedou akademie věd Drahošem dojednal. Neobhájí však užití chybných statistických a naukoměřičských metod, nechce-li setrvat na stanovisku, že jako statistik počítá správně, ale nijak mu nevadí, že dostal od politiků stanoveno, že se pro tyto účely 2+2 nerovná čtyřem, ale podle potřeby třem nebo pěti.
» Více
Brněnský radní a nedávno odvolaný člen představenstva Veletrhů Brno Jiří Zlatuška říká:
Brno/ Brněnského radního Jiřího Zlatušku nedávno odvolala valná hromada Veletrhů Brno z představenstva. Podle něj jde o trest za to, že kritizoval vedení Messe Düsseldorf, konkrétně Egberta Zündorfa. Zlatuška se v posledních dnech také „proslavil“ tím, že na jeho popud zrušili brněnští radní výběrové řízení na vedoucího odboru kultury, které měl vyhrát Marek Hladký. V týdnu odpovídal čtenářům Brněnského deníku Rovnost on-line přes internet. Lidé se ptali i na jeho postoj k jeho největšímu kritikovi Petru Paulczynskému. „Není mým kritikem. Jeho internetové stránky jsou spíše místní žumpa a on sám z nich vychází především jako sexistický homofob. Myslím, že beze mne by nebyl na světě šťastný,“ odpověděl čtenářům Zlatuška.
Brno/ Brněnského radního Jiřího Zlatušku nedávno odvolala valná hromada Veletrhů Brno z představenstva. Podle něj jde o trest za to, že kritizoval vedení Messe Düsseldorf, konkrétně Egberta Zündorfa. Zlatuška se v posledních dnech také „proslavil“ tím, že na jeho popud zrušili brněnští radní výběrové řízení na vedoucího odboru kultury, které měl vyhrát Marek Hladký. V týdnu odpovídal čtenářům Brněnského deníku Rovnost on-line přes internet. Lidé se ptali i na jeho postoj k jeho největšímu kritikovi Petru Paulczynskému. „Není mým kritikem. Jeho internetové stránky jsou spíše místní žumpa a on sám z nich vychází především jako sexistický homofob. Myslím, že beze mne by nebyl na světě šťastný,“ odpověděl čtenářům Zlatuška.
» Více
