Potratům netleskejme, zákazy či omezení však přijatelné nejsou
Liberální právní úprava potratů, se kterou ve věcném záměru zákona o specifických zdravotních službách přichází ministerstvo zdravotnictví, je hodna podpory. Doufejme, že není navrhována pouze proto, aby z ní ministerstvo hodlalo ustoupit výměnou za prosazení věcně mnohem problematičtějších prvků navrhovaných změn ve zdravotnictví.
Potraty si samozřejmě nezasluhují podporu nebo schvalování z morálního hlediska. Jejich právní úprava v demokratickém sekulárním státě by však měla především podporovat otázky přístupu ke zdravotní péči, respektovat rovnost pohlaví a nestavět ženy do druhořadé role, kdy jejich právo rozhodovat o svém těle je podřízeno reprodukční povinnosti, kterou by jim v těžké chvíli jejich osobního rozhodování mělo jako povinnost vnutit společenské nebo právní prostředí, ve kterém žijí.
Debata na toto téma neprobíhá jen u nás v souvislosti s domácí legislativou. Právo žen na přístup k bezpečně prováděným a legálně dostupným potratům, o kterých tyto ženy mohou rozhodnout samy, nikoli někdo jiný za ně, bylo v uplynulých dnech předmětem obsáhlého jednání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde přijaté výsledné usnesení založené na liberálním přístupu, který zdůrazňuje specificky právo žen na přístup k bezpečným a legálním potratům v rámci rozumně stanovené doby po početí, podpořili i všichni přítomní delegáti z České republiky.
Nikdo nepropaguje potraty jako akceptovatelnou metodu antikoncepce. Je záležitostí výchovy, adekvátního začlenění témat souvisejících s ochranou proti početí do povinného školního vzdělání způsobem přiměřeným věku, i snadného a finančně dostupného přístupu k volbě antikoncepce podle osobní preference ženy, aby nechtěným těhotenstvím bylo možné předcházet. Pokud navzdory všem preventivním nebo výchovným opatřením dojde k selhání (žádná antikoncepce není spolehlivá stoprocentně, navíc zkušenosti ze Spojených států ukazují, že programy založené na sexuální abstinenci vedou paradoxně k silnému vzestupu pohlavních chorob, nechtěných těhotenství a tedy i potratů), měla by být ženám poskytnuta možnost bezpečně a bez zbytečného odkladu provedeného zákroku za standardů dostupných úrovní lékařské vědy, včetně užití medikamentů typu RU-486, a samozřejmý by měl být i snadný přístup k následné psychologické péči, která jejich psychické těžkosti zmírní, nikoli je bude ještě prohlubovat.
Zkušenosti z řady států ukazují, že zákaz nebo znesnadnění přístupu k potratům pouze vytváří prostor pro provádění těchto zákroků ilegálním nebo podomním způsobem. Ženy, které se v zemích s omezením potratů nechtějí smířit se svým nechtěným těhotenstvím, si k provedení potratu dokáží najít cestu navzdory právním zákazům. V rámci potratové turistiky cestovaly v 60. letech Švédky do Polska podobně, jako to dělají Polky opačným směrem dnes, kvalifikované odhady z Polska hovoří o 180 tisících potratů ročně a kromě v zahraničí prováděných potratech jsou dostatečně majetným ženám přístupné i specializované kliniky, které jsou neoficiálně tolerovány církví i státem.
Právní překážky všude pouze prodlužují dobu, která mezi početím a potratem proběhla, a týká se to samozřejmě i žen, které tuto péči musí vyhledat při dočasném pobytu v zahraničí, což by měl být dostatečný důvod pro nazření nevhodnosti omezování tohoto druhu péče podle státní příslušnosti nebo trvalého pobytu pacientek. Liberální právní úprava evidentně není žádnou pobídkou pro větší počty potratů, jak je dobře vidět na příkladu Holandska, které má jednu z nejvolnějších úprav potratů, avšak současně i jejich nejmenší potřebu mezi svými obyvateli v Evropě.
Velký pokles počtu potratů zaznamenalo i Norsko, které dospívajícím ve věku 16-19 let poskytuje antikoncepci zdarma spolu se vzdělávacím materiálem „Mohu si vybrat“. Norská ministryně zdravotnictví navíc zavádí i nezávisle na doprovodné osvětě antikoncepci zdarma pro všechny ženy v rozmezí 19-24. Takový krok by byl i u nás velmi potřebný jako skutečná prevence potratů, u současného ministra zdravotnictví a poradců kolem něj bohužel empatii takového stupně těžko můžeme předpokládat (poplatky za vyšetření, které je u antikoncepce periodicky nutné i poplatky za recepty staví sice ženy s ohledem na společenskou prevenci potratů do nerovné pozice, ale bude to jako s regulací u novorozenců v inkubátoru). Premiér sám nejspíš v tomto směru nezasáhne také, vždyť je veřejně známo, že přinejmenším občas sám ani pánskou ochranu proti početí nepoužívá (není-li ovšem jeho nejmladší dítě dokladem toho, že každá metoda antikoncepce může selhat). Lze vyčítat, že v tomto ohledu zůstávají návrhy misterstva zdravotnictví prevenci hodně dlužné, kritika, kterou v naší domácí diskusi slyšíme, si však tohoto nevšímá.
Ministerstvem zdravotnictví navrhovaná právní úprava nevytváří z potratů přijatelnou metodu antikoncepce. Neznamená ani bagatelizaci problémů, které potrat představuje z hlediska individuálního svědomí, morálky nebo náboženského přesvědčení (striktní katolický nebo ortodoxní přístup není ovšem všeobecně sdílen ani protestanty, ani jinými monoteistickými náboženstvími). Pouze se nesnaží zavádět ženám překážky v přístupu ke kvalitně prováděné zdravotní péči, které analogicky nejsou překážkou v čerpání potřebné péče například pro pachatele závažných kriminálních činů. Zejména v této souvislosti by mohlo být těžko akceptovatelné, aby se nepřekročitelnou překážkou pro poskytnutí tohoto typu zdravotnického zákroku mělo stát např. morální východisko pro-life skupin, podle kterého je matčino tělo je pouze místo, kde nenarozené dítě žije a dostává potřené živiny pro svůj růst, nikoli součástí ženina těla, o kterém má v počáteční fázi těhotenství žena právo rozhodovat sama.
Z hlediska občanských práv a prohlubování rovnosti žen a mužů v naší společnosti by kroky zpět směrem k praxi připomínající potratové komise z dřívějších dob nebo podřizování žen jejich mužským partnerům, jejichž otcovství je ostatně i v prostředí na všechny strany se ohánějícím morálkou velmi často pochybné, byly zcela jistě nežádoucí. Pokud partnerský vztah funguje, je absurdní předpokládat, že by žena volila cestu potratu jen z dlouhé chvíle, pro radost a bez probrání takového emočně významného a těžkého kroku se svým partnerem. Pokud nefunguje, bylo by její podřízení mužovu souhlasu jejím nerovným podřízením muži. Není nic nepochopitelného na tom, že postavení muže a ženy je v tomto rozhodvání zcela asymetrické - přinejmenším ve stejné míře, jako muži samozřejmě nemohou otěhotnět.
Dělejme vše pro to, aby k potratům docházelo v minimální míře, nesnažme se však zbytečnými právními překážkami stavět ženy do pozice druhořadých občanů.
Potraty si samozřejmě nezasluhují podporu nebo schvalování z morálního hlediska. Jejich právní úprava v demokratickém sekulárním státě by však měla především podporovat otázky přístupu ke zdravotní péči, respektovat rovnost pohlaví a nestavět ženy do druhořadé role, kdy jejich právo rozhodovat o svém těle je podřízeno reprodukční povinnosti, kterou by jim v těžké chvíli jejich osobního rozhodování mělo jako povinnost vnutit společenské nebo právní prostředí, ve kterém žijí.
Debata na toto téma neprobíhá jen u nás v souvislosti s domácí legislativou. Právo žen na přístup k bezpečně prováděným a legálně dostupným potratům, o kterých tyto ženy mohou rozhodnout samy, nikoli někdo jiný za ně, bylo v uplynulých dnech předmětem obsáhlého jednání Parlamentního shromáždění Rady Evropy, kde přijaté výsledné usnesení založené na liberálním přístupu, který zdůrazňuje specificky právo žen na přístup k bezpečným a legálním potratům v rámci rozumně stanovené doby po početí, podpořili i všichni přítomní delegáti z České republiky.
Nikdo nepropaguje potraty jako akceptovatelnou metodu antikoncepce. Je záležitostí výchovy, adekvátního začlenění témat souvisejících s ochranou proti početí do povinného školního vzdělání způsobem přiměřeným věku, i snadného a finančně dostupného přístupu k volbě antikoncepce podle osobní preference ženy, aby nechtěným těhotenstvím bylo možné předcházet. Pokud navzdory všem preventivním nebo výchovným opatřením dojde k selhání (žádná antikoncepce není spolehlivá stoprocentně, navíc zkušenosti ze Spojených států ukazují, že programy založené na sexuální abstinenci vedou paradoxně k silnému vzestupu pohlavních chorob, nechtěných těhotenství a tedy i potratů), měla by být ženám poskytnuta možnost bezpečně a bez zbytečného odkladu provedeného zákroku za standardů dostupných úrovní lékařské vědy, včetně užití medikamentů typu RU-486, a samozřejmý by měl být i snadný přístup k následné psychologické péči, která jejich psychické těžkosti zmírní, nikoli je bude ještě prohlubovat.
Zkušenosti z řady států ukazují, že zákaz nebo znesnadnění přístupu k potratům pouze vytváří prostor pro provádění těchto zákroků ilegálním nebo podomním způsobem. Ženy, které se v zemích s omezením potratů nechtějí smířit se svým nechtěným těhotenstvím, si k provedení potratu dokáží najít cestu navzdory právním zákazům. V rámci potratové turistiky cestovaly v 60. letech Švédky do Polska podobně, jako to dělají Polky opačným směrem dnes, kvalifikované odhady z Polska hovoří o 180 tisících potratů ročně a kromě v zahraničí prováděných potratech jsou dostatečně majetným ženám přístupné i specializované kliniky, které jsou neoficiálně tolerovány církví i státem.
Právní překážky všude pouze prodlužují dobu, která mezi početím a potratem proběhla, a týká se to samozřejmě i žen, které tuto péči musí vyhledat při dočasném pobytu v zahraničí, což by měl být dostatečný důvod pro nazření nevhodnosti omezování tohoto druhu péče podle státní příslušnosti nebo trvalého pobytu pacientek. Liberální právní úprava evidentně není žádnou pobídkou pro větší počty potratů, jak je dobře vidět na příkladu Holandska, které má jednu z nejvolnějších úprav potratů, avšak současně i jejich nejmenší potřebu mezi svými obyvateli v Evropě.
Velký pokles počtu potratů zaznamenalo i Norsko, které dospívajícím ve věku 16-19 let poskytuje antikoncepci zdarma spolu se vzdělávacím materiálem „Mohu si vybrat“. Norská ministryně zdravotnictví navíc zavádí i nezávisle na doprovodné osvětě antikoncepci zdarma pro všechny ženy v rozmezí 19-24. Takový krok by byl i u nás velmi potřebný jako skutečná prevence potratů, u současného ministra zdravotnictví a poradců kolem něj bohužel empatii takového stupně těžko můžeme předpokládat (poplatky za vyšetření, které je u antikoncepce periodicky nutné i poplatky za recepty staví sice ženy s ohledem na společenskou prevenci potratů do nerovné pozice, ale bude to jako s regulací u novorozenců v inkubátoru). Premiér sám nejspíš v tomto směru nezasáhne také, vždyť je veřejně známo, že přinejmenším občas sám ani pánskou ochranu proti početí nepoužívá (není-li ovšem jeho nejmladší dítě dokladem toho, že každá metoda antikoncepce může selhat). Lze vyčítat, že v tomto ohledu zůstávají návrhy misterstva zdravotnictví prevenci hodně dlužné, kritika, kterou v naší domácí diskusi slyšíme, si však tohoto nevšímá.
Ministerstvem zdravotnictví navrhovaná právní úprava nevytváří z potratů přijatelnou metodu antikoncepce. Neznamená ani bagatelizaci problémů, které potrat představuje z hlediska individuálního svědomí, morálky nebo náboženského přesvědčení (striktní katolický nebo ortodoxní přístup není ovšem všeobecně sdílen ani protestanty, ani jinými monoteistickými náboženstvími). Pouze se nesnaží zavádět ženám překážky v přístupu ke kvalitně prováděné zdravotní péči, které analogicky nejsou překážkou v čerpání potřebné péče například pro pachatele závažných kriminálních činů. Zejména v této souvislosti by mohlo být těžko akceptovatelné, aby se nepřekročitelnou překážkou pro poskytnutí tohoto typu zdravotnického zákroku mělo stát např. morální východisko pro-life skupin, podle kterého je matčino tělo je pouze místo, kde nenarozené dítě žije a dostává potřené živiny pro svůj růst, nikoli součástí ženina těla, o kterém má v počáteční fázi těhotenství žena právo rozhodovat sama.
Z hlediska občanských práv a prohlubování rovnosti žen a mužů v naší společnosti by kroky zpět směrem k praxi připomínající potratové komise z dřívějších dob nebo podřizování žen jejich mužským partnerům, jejichž otcovství je ostatně i v prostředí na všechny strany se ohánějícím morálkou velmi často pochybné, byly zcela jistě nežádoucí. Pokud partnerský vztah funguje, je absurdní předpokládat, že by žena volila cestu potratu jen z dlouhé chvíle, pro radost a bez probrání takového emočně významného a těžkého kroku se svým partnerem. Pokud nefunguje, bylo by její podřízení mužovu souhlasu jejím nerovným podřízením muži. Není nic nepochopitelného na tom, že postavení muže a ženy je v tomto rozhodvání zcela asymetrické - přinejmenším ve stejné míře, jako muži samozřejmě nemohou otěhotnět.
Dělejme vše pro to, aby k potratům docházelo v minimální míře, nesnažme se však zbytečnými právními překážkami stavět ženy do pozice druhořadých občanů.