Bílá kniha a politicko-ekonomické řízení univerzit

02. 02. 2009 | 06:06
Přečteno 9971 krát
Hlasy, které se z akademické obce ozývají proti některým tezím nyní již vládní Bílé knihy terciárního vzdělávání, míří nejzávažnějším způsobem proti pasážím, které mají výrazně omezit autonomii univerzit.

Klišé o univerzitách jako věžích ze slonoviny, ve kterých si akademici žijí vlastním badatelským životem nemajícím nic společného s reálným světem kolem, jsou v laické veřejnosti velmi populární. Ministerstvo školství se ve svém návrhu Bílé knihy této představě rozhodlo vyjít vstříc tím, že posílí pravomoci vnějších (rozuměj komerčních a politických) aktérů ve vedení univerzit. Úmysl dosadit podnikatele a zástupce výzkumných a kulturních institucí do správních rad vysokoškolských institucí a dát jim zde možnost zásadním způsobem chod vysokých škol ovlivňovat, vypadá jako cesta ke zvýšení odpovědnosti vysokých škol vůči prostředí, ve kterém působí. Vláda se tím ale fakticky hlásí k pojetí univerzit poplatnému době, kdy školy sloužily jako přípravky pro centrálně plánované hospodářství, kterému dodávaly pracovní síly pro předem připravená a plánovaná pracovní místa. Vysoké školy tehdy nebyly autonomní a je známo, že byly podřízeny diktátu politiky a zprostředkovaně i vlivu hospodářství, vědy i kultury (ke kterým toto politické řízení samozřejmě patřilo).

Autonomní univerzity však principiálně nelze redukovat na profesní přípravky budoucích zaměstnavatelů absolventů těchto škol. Jejich klientem je student, jemuž pomáhají rozvíjet schopnosti jeho osobnosti v nejširším smyslu. K tomu schopnost uspět v budoucí profesi nepochybně patří, není však kvalitou jedinou. Zaměstnavatelé absolventů nejsou odběrateli „produktu“ vysoké školy, ale soutěžitelem na trhu práce, který se musí ucházet o to, aby k němu kvalitně vzdělaný absolvent nastoupil do zaměstnání.

Partnerem univerzit není byznys

Kromě samozřejmého vnitřního étosu v podobě naplňování touhy po poznání a rozšiřování obzoru lidského poznání jsou partnerem škol v prvé řadě studenti.

Úspěšnost vysoké školy nelze ani zdaleka poměřovat tím, nakolik je jejich absolvent vzdělán přesně pro potřeby prvního místa, do kterého po absolutoriu nastoupí. Musí jít především o to, nakolik mu vzdělání, které získal, umožní zapracovat se stejně dobře do prvního místa po vysoké škole, jako do posledního před důchodem.

Mnoho budoucích zaměstnavatelů může mít v tomto ohledu zájem, který je s posláním vysokoškolského vzdělání v přímém rozporu. Klapky na očích univerzitního studenta, který by byl připraven pro konkrétní firmu, totiž omezí flexibilitu absolventů vybírat si své uplatnění, i když jejich prvnímu zaměstnavateli možná ušetří náklady na konkrétní zapracování. Neušetří však společenské náklady na jeho rekvalifikaci poté, co později místo něj tento zaměstnavatel přijme někoho mladšího a připraveného podle až později vzniklých potřeb. Pro příklady, jak silně a rychle se potřeby pracovního trhu mění, se stačí podívat na turbulence, které i u nás vyvolala americká hypotéční krize a následná ekonomická recese.

Akademické senáty nejsou suverény hrajícími proti rektorům

Neopodstatněné jsou i často uváděné výhrady na adresu akademických senátů jako údajných suverénů, jak to naposledy uvedl ministr školství Liška v jedné ze svých odpovědí pro Aktuálně.cz. Samosprávné pravomoci jsou na vysokých školách podle stávajícího zákona rozděleny mezi dva orgány, rektor je jedním z nich a akademický senát druhým. (Tuto částečnou samosprávnou pravomoc nelze nijak srovnávat například se suverénním postavením zákonodárného sboru v politickém systému státu, byť se k takovému srovnání věcně neznalí komentátoři často uchylují.)

Teze o nadměrných rozhodovacích pravomocích akademických senátů je nesmyslná. Senáty mají ze zákona pouze schvalovací pravomoc k návrhům, které jim předkládá jejich partnerský orgán akademické samosprávy, kterým je rektor. Proces ustanovování konsensu ve vztahu rektor-akademický senát může jistě v jednotlivých případech probíhat docela bouřlivým způsobem, to však zpravidla odráží povahu řešeného problému, nikoli nadměrné uzurpování pravomocí. Z pohledu vlastních zkušeností ze dvou funkčních období rektora (z toho většinu dobu před přijetím novely, která do zákona výslovně doplnila, že akademický senát neschvaluje návrhy vlastní, ale pouze ty, jež mu předkládá rektor) jsem přesvědčen, že pláč nad tím, že rektor má odpovědnost, u které ho akademický senát v nějaké míře připravuje o potřebné pravomoci, je nesmyslný.

Veřejné vysoké školy pod podobný politický tlak, jako veřejnoprávní média?

Vysoký stupeň akademické samosprávy se na vysokých školách v České republice jednoznačně osvědčil. Nenajdeme křiklavé příklady podobné třeba obsazování rad, které ustanovují ředitele veřejnoprávních médií. Nenajdeme ani příklady politické manipulace typu odvolávání a dosazování podle politické zvůle, jak tomu bylo opakovaně v případě Rady pro výzkum a vývoj nebo tomu je v současnosti v případě ředitelů některých nemocnic.

Ministr při své obhajobě vize většího vlivu správních rad na chod univerzit nepodrobuje žádné analýze ani skutečnost, že ve správních radách veřejných vysokých škol dnes mohou sedět zástupci stavebních firem, kteří mají zásadní slovo v rozhodování o investicích vysokých škol, do značné míry se mohou ovlivnit nebo alespoň s předstihem znát podmínky výběrových řízení, kterých se jejich firmy posléze účastní (v podobném postavení mohou být zástupci velkých finančních institucí, kteří mohou přednostním způsobem získávat zajímavé okruhy nových a dlouhodobě perspektivních klientů).

Pro změny v tuzemském systému nemohou být směrodatné ani rady ustanovované v Rakousku nebo Německu, protože v těchto zemích se jedná o uvolňování systému, který byl v uplynulých téměř dvaceti letech mnohem centralizovanější a ministerskému řízení podléhající, než tomu bylo u nás. Nemáme rozumný důvod dělat v poskytování autonomie univerzitám čelem vzad jen proto, že jsme se šťastnou souhrou okolností ze začátku devadesátých let dostali dál, než bylo v tradičně centralistickém prostředí zvykem. V některých spolkových zemích se navíc jedná o externí rady bez vlivu na management univerzity - podobná poradní rada, která by transparetním způsobem poskytovala doporučení k úvaze univerzitě, nikoli však ve vztahu nadřízenosti vzhledem k jejímu samosprávnému vedení, by byla i v našem případě docela užitečným doplňkem. Na této úrovni se však návrhy tvůrců Bílé knihy nezastavily.

Omezení autonomie není adekvátní cenou za pozitivní část reformy

Teze o potřebě omezení vlivu studentů na správu vysokých škol a posílení vlivu vnějších aktérů na směrování těchto institucí jde proti autonomii vysokých škol a z pohledu zájmu o kvalitu terciárního vzdělávání je jednoznačně škodlivá. Zastánci takového směřování budou samozřejmě znevažovat námitky akademické obce jako námitky podjaté. Zkušenosti ze světa však jednoznačně ukazují, že kvalitu univerzit dlouhodobě podporuje stupeň jejich autonomie, nikoli jejich přímé ovlivňování vnějšími aktéry, ať již v podobě strany a vlády, nebo podniků. Pokud bude tato „reforma“ naplněna, ztratí Česká republika mnohem víc, než třicetikorunu za návštěvu lékaře z reformy zdravotnictví - a nic na tom nemění ani skutečnost, že to srovnatelný odpor mezi běžnými voliči nevyvolá.

Pro kvalitativní posílení našich univerzit a jejich nasměrování s ohledem na dlouhodobou perspektivu a prokazatelné dlouhodobé přínosy by jistě bylo vhodné například zprůhlednit systém akreditací, posílit vlastní pravomoci i odpovědnost s nakládáním s finančními prostředky nebo vytvořit fungující systém finanční podpory studentů či jejich finanční spoluúčasti na nákladech studia.

Nic z toho však nevyváží negativní dopad politicko-hospodářského řízení vysokoškolských institucí, jak ho fakticky navrhuje Bílá kniha zavést. Vůči tomuto jednomu negativnímu efektu jsou kosmetická pozitiva, která Bílá kniha obsahuje, nevýznamná a na zákon o vysokých školách ve stávající podobě by v takovém případě bylo menší škodou vůbec nesahat.

(Některé empirické údaje ze zahraničních studií o negativním vlivu omezení autonomie univerzit na jejich schopnost přenostu poznatků z akademického prostředí do praktického užití jsem uváděl před pár měsíci zde. Bílá kniha v této oblasti nerespektuje zahraniční zkušenosti včetně těch, které jsou podloženy odbornými studiemi, ze zemí, kde je vysoké školství i jeho vliv na ekonomiku na podstatně vyšší úrovni, než u nás.)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy