Konec sociálního státu?
Dnes ráno jsem si přečetl v MFD rozhovor s Vladimírem Dlouhým. V jeho úvodu se říká: „Sociální stát se už v Evropě dávno přežil. Pokud se nezreformuje, nemají země jako Česká republika šanci“.
Ze své profese jsem zvyklý na poměrně přesné vymezování pojmů. Proto by mě zajímalo, co je třeba rozumět pod pojmem „sociální stát“? Podobná diskuse probíhala v polovině devadesátých let, kdy se Václav Klaus vehementně ohrazoval proti výrokům Josefa Luxe o „sociálně tržním“ modelu naší společnosti a hájil koncept „tržního systému bez přívlastků“. Ani tehdy ani nyní jsem nevěděl, odkdy už nějaký systém je „sociální“ resp. „sociálně tržní“ a kdy je „bez přívlastků“.
Kdybychom chtěli být důslední, zcela „ne-sociální“ by byl takový stát, který by neměl vůbec žádné prvky sociálního zabezpečení. O lidi staré, nemocné, nezaměstnané apod. by se starali buď jejich příbuzní nebo dobrovolné charitativní organizace či bohatí filantropové, nebo by se lidé soukromě zabezpečovali privátním komerčním pojištěním. Další „sociální“ prvky samozřejmě představuje péče státu o větší či menší část školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktury a bezpečnosti – jistě i zde by hlavní podíl mohl převzít soukromý sektor.
Byl bych opravdu rád, kdyby mně, laikovi v této oblasti, někdo řekl, jak by tedy měl vypadat onen ideální perspektivní ne-sociální stát. Je v současnosti alespoň přibližně někde realizován? Je to např. to, co dnes existuje v Číně? Vždyť i v USA jsou sociální prvky státu docela zřejmé? Případně - jaký systém z minulosti by nám měl být vzorem – vždyť sociální prvky státu zaváděl už Bismarck!
Má někdo (ODS, malé liberální strany) definovanou vizi takového ideálně ne-sociálního státu, která by se měla realizovat po případném budoucím jednoznačném volebním vítězství takového politického subjektu?
Je situace opravdu taková, že pokud se nepřizpůsobíme drsnému asijskému stylu, čeká nás pád do bídy, v níž si stejně žádné evropské sociální standardy nebudeme moci dovolit?
Já jsem si vždycky myslel, že ty dnešní dravé rozvojové země, které nám dnes konkurují právě tím, že mají velmi levnou pracovní sílu a nemají mnoho sociálních výdajů, budou po dosažení určité ekonomické úrovně spíše přejímat v nějaké formě aspoň některé evropské sociální prvky – ale jak říkám, jsem v těchhle věcech naprostý amatér...
Je asi pravda, že v některých bohatých evropských zemích je (nebo donedávna byl) sociální systém až rozmařile štědrý, ale že bychom jej měli úplně odstranit? Nebo jaká jeho míra by měla být „správná“?
Závěrem jedna dávná relevantní vzpomínka. Na podzim 1989 jsem strávil měsíc na studijním pobytu v laboratoři Imperial Cancer Research Fund v Londýně. Bydlel jsem tam v klasické britské starodávné koleji. Když jsem se tam vracel z laboratoře na večeři, pravidelně jsem chodil parkem pod okny koleje, v němž stálo v křoví několik bytelných lepenkových krabic od velkých ledniček nebo něčeho takového. Některé byly dokonce seskupené do jakýchsi větších útvarů. Jakmile se zešeřilo, přicházely k nim ostýchavě postavy postarších, většinou velmi solidně vyhlížejících lidí, kteří se nejprve rozhlédli, jestli se nikdo nedívá, a pak vklouzli do oněch krabicových příbytků a strávili tam noc.
Myslíte, že se v rámci budoucího nevyhnutelného odbourání sociálního státu dočkáme i něčeho takto „thatcherovského“?
Těším se na odpověď odborníků!
Ze své profese jsem zvyklý na poměrně přesné vymezování pojmů. Proto by mě zajímalo, co je třeba rozumět pod pojmem „sociální stát“? Podobná diskuse probíhala v polovině devadesátých let, kdy se Václav Klaus vehementně ohrazoval proti výrokům Josefa Luxe o „sociálně tržním“ modelu naší společnosti a hájil koncept „tržního systému bez přívlastků“. Ani tehdy ani nyní jsem nevěděl, odkdy už nějaký systém je „sociální“ resp. „sociálně tržní“ a kdy je „bez přívlastků“.
Kdybychom chtěli být důslední, zcela „ne-sociální“ by byl takový stát, který by neměl vůbec žádné prvky sociálního zabezpečení. O lidi staré, nemocné, nezaměstnané apod. by se starali buď jejich příbuzní nebo dobrovolné charitativní organizace či bohatí filantropové, nebo by se lidé soukromě zabezpečovali privátním komerčním pojištěním. Další „sociální“ prvky samozřejmě představuje péče státu o větší či menší část školství, zdravotnictví, dopravní infrastruktury a bezpečnosti – jistě i zde by hlavní podíl mohl převzít soukromý sektor.
Byl bych opravdu rád, kdyby mně, laikovi v této oblasti, někdo řekl, jak by tedy měl vypadat onen ideální perspektivní ne-sociální stát. Je v současnosti alespoň přibližně někde realizován? Je to např. to, co dnes existuje v Číně? Vždyť i v USA jsou sociální prvky státu docela zřejmé? Případně - jaký systém z minulosti by nám měl být vzorem – vždyť sociální prvky státu zaváděl už Bismarck!
Má někdo (ODS, malé liberální strany) definovanou vizi takového ideálně ne-sociálního státu, která by se měla realizovat po případném budoucím jednoznačném volebním vítězství takového politického subjektu?
Je situace opravdu taková, že pokud se nepřizpůsobíme drsnému asijskému stylu, čeká nás pád do bídy, v níž si stejně žádné evropské sociální standardy nebudeme moci dovolit?
Já jsem si vždycky myslel, že ty dnešní dravé rozvojové země, které nám dnes konkurují právě tím, že mají velmi levnou pracovní sílu a nemají mnoho sociálních výdajů, budou po dosažení určité ekonomické úrovně spíše přejímat v nějaké formě aspoň některé evropské sociální prvky – ale jak říkám, jsem v těchhle věcech naprostý amatér...
Je asi pravda, že v některých bohatých evropských zemích je (nebo donedávna byl) sociální systém až rozmařile štědrý, ale že bychom jej měli úplně odstranit? Nebo jaká jeho míra by měla být „správná“?
Závěrem jedna dávná relevantní vzpomínka. Na podzim 1989 jsem strávil měsíc na studijním pobytu v laboratoři Imperial Cancer Research Fund v Londýně. Bydlel jsem tam v klasické britské starodávné koleji. Když jsem se tam vracel z laboratoře na večeři, pravidelně jsem chodil parkem pod okny koleje, v němž stálo v křoví několik bytelných lepenkových krabic od velkých ledniček nebo něčeho takového. Některé byly dokonce seskupené do jakýchsi větších útvarů. Jakmile se zešeřilo, přicházely k nim ostýchavě postavy postarších, většinou velmi solidně vyhlížejících lidí, kteří se nejprve rozhlédli, jestli se nikdo nedívá, a pak vklouzli do oněch krabicových příbytků a strávili tam noc.
Myslíte, že se v rámci budoucího nevyhnutelného odbourání sociálního státu dočkáme i něčeho takto „thatcherovského“?
Těším se na odpověď odborníků!