Falešná hra na akademické svobody?

26. 01. 2012 | 16:45
Přečteno 12008 krát
Dovoluji si níže přetisknout část podle mého názoru pozoruhodného článku historika dr. Antonína Kostlána; plné znění (včetně zajímavých historických aspektů) naleznete na jeho blogových stránkách.
***********************************************************

Falešná hra na akademické svobody?

Antonín Kostlán

Hulvátský výpad, který před pár dny učinil prezident republiky proti akademickým svobodám, je zároveň dalším útokem na základní občanské svobody u nás; i ty jsou totiž v jeho pojetí často chápány jako nějaká falešná šidítka. Je myslím nejvyšší čas začít se vážně zamýšlet, z jakých ideologických kořenů Klaus vychází a kam chce tuto společnost domanévrovat.

Mezi populismem a ultranacionalismem

"Fascism is a political ideology whose mythic core in its various permutations is a palingenetic form of populist ultra-nationalism…" Takto pregnatně formuluje svou definici fašismu anglický politolog Roger Griffin ve své studii z roku 2003; jeho definice je dost výstižná, protože abstrahuje od různých historicky podmíněných a nahodilých okolností a obrací se k samotnému mýtickému jádru této ideologie; to je v jeho pojetí spjato s podbízivým populismem, ultranacionalistickým viděním světa a "palingenetickou" vizí o znovunastolení zázračného řádu, který tu už jednou vládl, ale vinou neblahých historických okolností musel ustoupit do pozadí.

Rozhlédneme-li se po české oficiální politické scéně, nebude nesnadné zjistit, že takovému konceptu se na ní asi dnes nejvíce přibližují ideologické dílny kolem Václava Klause (tedy jednak ideologové, kteří společně s ním okupují Pražský hrad, a dále pak Ti, které si pěstuje kolem občanské iniciativy D.O.S.T.). O zjevném ultranacionalismu tohoto myšlenkového "think tanku" se dnes už nedá po jeho bátorovských námluvách ani v nejmenším pochybovat a Václav Klaus je sám o sobě přímo ztělesněním současného českého populismu; vždyť jen málokdo umí tak mistrně zahrát právě na ty struny, které mu mohou napomoci v jeho okamžité argumentaci. V ideologii těch zvláštních lidí kolem něj se navíc pozoruhodnou měrou uplatňuje palingenetická vize, která spočívá v emfatickém volání po obnovení dávného a porušeného řádu, jímž je ovšem v Klausově pojetí prvotní kapitalismus založený na fungování svobodného trhu; jest prý přímo posvátným posláním naší společnosti vyrvat jeho odkaz z rukou nactiutrhačů a nevěřících Tomášů a prosadit jeho opětovné nastolení (tentokrát už zřejmě na věčné časy, a nikdy jinak).

Ponechme v tomto ohledu stranou, že takový kapitalismus ve skutečnosti vlastně nikdy neexistoval a jediné místo, kde jej bylo možno nalézt ve vskutku koncízní podobě, jsou spisy Karla Marxe, v nichž se Klaus a jeho stoupenci zřejmě nejvíce inspirovali, a připomeňme, že stále zjevnější příklon ideových proudů kolem Hradu k některým teorémám fašistické ideologie se zřejmě stal důvodem, proč právě odtud vzešel v poslední době pokus o redefinici fašismu podle klíče "fašismus = občanská společnost". Zjevná snaha o terminologickou manipulaci má napomoci zamlžování a rozvolňování používaných pojmů, a jde tudíž o tradiční mystifikační akci typu "Zloděj volá: Chyťte zloděje."

Stařičký mocnář se zlobí

O tom, jak hluboko již vykročil za hranice diskursu tolerovatelného v demokratické společnosti směrem k totalitnímu způsobu myšlení, nás Václav Klaus opět přesvědčil ve svém rozhlasovém vystoupení z 24.ledna 2012, v němž vyjádřil své pobouření nad protestem "akademiků" proti reformě vysokých škol. V tomto svém vystoupení napřed rozvinul obraz naprosto zdevastovaného vysokého školství, které "neprodukuje ani kvalitní vzdělávání, ani vědu"; myslím, že znalec češtiny ocení zejména jeho pozoruhodně inovativní obraty "produkovat vzdělávání" a "produkovat vědu". Jaká to vzpruha proti přežitému "poskytování vzdělání" a "pěstování vědy"!

Nad temným močálištěm vysokého školství však podle prezidenta svítá naděje, protože tu je připravena "reforma"… No ano, reforma – jedno z oněch sloganových slovíček současnosti (podobně jako "audit" nebo donedávna i "transformace"), která se jeví natolik samospasitelná, že je netřeba vysvětlovat – a běda tomu, kdo takové samospasitelnosti nevěří… Bohužel patřím mezi právě takové lidi a již dávno jsem si navykl slova "provádět reformu" překládat ze současného politického ptydepe do češtiny jako "uvolňovat k rozkradení"; proto nemám iluze ani o té chystané "reformě" vysokoškolské. Ostatně každý, kdo nahlédl do připravovaného zákona o vysokých školách, mi asi dá za pravdu, že jeho realizace může přinést leccos, ovšem kromě zvýšení úrovně vyučování a lepší pozice pro vědeckou činnost na univerzitách.

Vraťme se však k prezidentovu pobouření; zde budu citovat doslova: "Já musím říci, že jsem ale velmi pobouřen, co si akademický svět v této chvíli dovoluje /…/ Myslím, že je potřeba říci jednu jasnou věc, že se naši akademici musí jednoznačně rozhodnout. Nemůžou bojovat na několika tématech současně a přitom ta témata jsou naprosto protikladná. Nemůžou bojovat proti školnému a současně chtít maximální akademickou svobodu a plné rozhodování o vysokých školách. Prostě pokud vysoké školy touží po naprosté nezávislosti na státu, pak by samozřejmě musely chtít i nezávislost na penězích daňových poplatníků. To je elementární aritmetika, to by měl automaticky říci každý, kdo nad tím alespoň trošičku přemýšlí. Já bych chtěl hlavně připomenout některým našim velkým akademikům, že prostě debata není o soukromém školství. Debata je o veřejném školství. Prostě pokud by to byly soukromé školy, kde studenti si plně platí školné, no tak pak ať mají akademici právo prostě rozhodovat, jak uznají oni za vhodné. Ale toto, co oni dnes předvádějí, je falešná hra na akademickou svobodu, protože jsme ve světě veřejného školství, který (sic!) platí stát, respektive daňoví poplatníci, a proto také stát musí mít právo, aby o tom rozhodoval nebo spolurozhodoval. Takže nechme si falešnou hru na akademické svobody, je to naprosto nedůstojné a mě to velmi pobuřuje…"

Stát jsem já, a basta!

Tak vida, jak se nám utěšeně ten seznam nepřátel veřejného sektoru alias státu rozrůstá… Již dávno do něho patří nevládní organizace (samozřejmě se světlou výjimkou D. O. S. T.) a vlastně občanská společnost vůbec. Nedávná kampaň zase připomněla škodlivost důchodců, kteří nemají odvahu včas umřít, takže hrozí, že naší mládeži projedí v ovesné kaši její budoucnost. A doslova před pár týdny byli mezi parazity zase začleněni i vysokoškolští studenti (pokud si ovšem neplatí své nadstandardní = vysokoškolské vzdělávání ze svého). O homosexuálech a "nepřizpůsobivých" zpravidla tmavší pleti ani nemluvím… Mezi nepřátele veřejného sektoru alias státu samozřejmě patří i odbory a zaměstnanci, jejichž zájmy hájí, provozovatelé uměleckých aktivit, které si na sebe nedokážou vydělat tržní cestou, a každý nemocný člověk, který ke své léčbě potřebuje jiné léky, než které si může za své koupit v lékárně. A nyní tedy i "velcí akademici", tedy zřejmě práva ta komunita, k níž se dříve obracel T. G. Masaryk s důvěrou jako k intelektuální elitě národa… Zůstal vlastně v téhle zemi kromě politiků a jejich stran ještě někdo, kdo nebyl vyloučen pro své "partikulární", "postranní" zájmy z veřejného sektoru jako jeho nepřítel, anebo už jsme všichni tak nějak veřejnými nepřáteli pražského Hradu?

Zdá se, že "stát jsem já" (což ve zvrhlém Klausově pojetí zároveň znamená zároveň "jen já mám právo žít ve veřejném prostoru a týt z něho") může v naší zemi říci opravdu jen hrstka vyvolených. A všimněme si té železné logiky páně prezidenta, že kdo je "placen státem" (čímž se v jeho osobité terminologii označuje distribuce veřejných výdajů), musí nutně vykonávat jeho příkazy. Pravda, pár tzv. demokratických deviací nám tady ještě odolává… Soudci si dovolují pobírat státní obolus, ale přitom vyslovují své rozsudky nestranně (alespoň někteří z nich), občas se na gesto samostatnosti vzchopí i policie – a pak ty nešťastné obce, které si berou od ministerstev "jejich" peníze a přitom si myslí, že si s nimi mohou nakládat bez ohledu na kapsu a potřeby poskytovatele (rozuměj: příslušného ministra nebo sekčního šéfa)… Ale to vše už je jenom falešná hra na tyhle různé svobody, stejně jako akademici si jenom falešně hrají na svobodu akademickou…

Zatímco představitelé komunistického režimu, když stejně nakvašeně prskali proti demokratickým svobodám zděděným z minulosti, se je snažili deklasovat spojením "buržoazní svobody" (tedy svobody jen pro buržousty, ze kterých nemá nic dělnická třída), Klaus pro ně razí odsuzující nálepku "falešné svobody" (tedy ty, ze kterých nic nemají stranické pokladnice). Totalitní jádro Klausových představ o státu zde vystupuje téměř obnaženě a ten, kdo nad tím mávne rukou ("nojo, ona Kikina už léta říká hrozné kraviny", jak se často píše v internetových diskusích), dělá velkou chybu. Václav Klaus a lidé kolem něho měli totiž vždy velký vliv na tvorbu veřejného diskursu u nás; vzpomeňme jen na ono podprahové sdělení "Kdo půjde s námi, ten si může beztrestně nakrást", kterým nás v první polovině 90. let v každém ze svých vystoupení oslovovali… Jeho opakované mediální útoky na základní demokratické hodnoty a vymoženosti mají opět "kultivační" charakter: jejich hlavním účelem je posunout veřejný pohled nad danou otázku, což za daných okolností znamená prohloubit pokračující devastaci demokratického povědomí ve společnosti. Jako správný demagog si je totiž Klaus vědom toho, že tzv. mlčící většina se přikloní k takovému výkladu výrazů a pojmů, který se jí bude nabízet co nejhlasitěji a pokud možno s emotivním nábojem (úspěšné je přitom zejména ono "zbytečné ujídání ze společného talíře daňových poplatníků").
....
....
(následují pasáže o historických aspektech autonomie univerzit a akademických svobod)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy